Naléhavý apel PAS Ústavnímu soudu: Kdy je právo na nestranného soudce skutečně účinnou zárukou?

Naléhavý apel není žádostí, aby předseda Ústavního soudu zasahoval do nezávislé rozhodovací činnosti některého ze senátů nebo soudců Ústavního soudu. PAS rovněž nežádá o změnu žádného pravomocného soudního rozhodnutí.

Podání otevírá obecnější ústavněprávní otázku, kterou podle názoru PAS konkrétní případ Vladimíra Vituly mimořádně zřetelně ukazuje:

Může právo na nestranného soudce plnit svou preventivní funkci, jestliže k prvnímu institucionálně nezávislému přezkumu otázky nestrannosti dochází až poté, co bylo ve věci rozhodnuto a důsledky tohoto rozhodnutí již zasáhly do osobní svobody člověka?

Šestiměsíční trest a vývoj před nástupem do vězení

Vladimír Vitula vykonává šestiměsíční trest odnětí svobody původně uložený v roce 2021 podmíněně za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

Podkladem odsouzení nebyla násilná trestná činnost, nýbrž opakované řízení motorového vozidla bez příslušného řidičského oprávnění.

PAS v apelu současně upozorňuje na vývoj, který nastal od posledního protiprávního jednání dne 27. 2. 2024. Vladimír Vitula se po dobu delší než dva roky nedopustil další trestné činnosti, absolvoval požadovaný terapeutický program pro řidiče a splnil zákonné podmínky pro navrácení řidičského oprávnění.

Dne 9. 2. 2026 Magistrát hlavního města Prahy rozhodl o vrácení jeho řidičského oprávnění pro skupiny AM, B1 a B.

PAS tuto okolnost uvádí jako součást kontextu případu: v době následného zbavení osobní svobody již nešlo o člověka pokračujícího v jednání, pro které byl původně odsouzen, ale o člověka, který splnil státem stanovené podmínky natolik, že mu bylo řidičské oprávnění znovu vráceno.

Ústavní soud již jednou rozhodnutí senátu 7 To zrušil

O nařízení výkonu trestu rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 dne 6. 8. 2025. O následné stížnosti Vladimíra Vituly rozhodoval senát 7 To Městského soudu v Praze, vedený JUDr. Richardem Petráskem.

Jeho první rozhodnutí v této věci zrušil Ústavní soud nálezem IV. ÚS 3037/25 ze dne 24. 2. 2026.

Ústavní soud tehdy použil vůči postupu Městského soudu v Praze mimořádně závažné formulace. Konstatoval mimo jiné, že se soud:

„rozhodl vědomě ignorovat konstantní judikaturu Ústavního soudu“

a že se od jejích nosných důvodů:

„úmyslně odklonil“.

Ústavní soud zároveň upozornil, že nerespektování konstantní ústavní judikatury bez vážných důvodů nejen porušuje základní právo dotčené osoby, ale oslabuje důvěru v právo a soudní systém jako celek.

O 17 dní později rozhodoval stejný senát znovu

Pouhých 17 dní po vydání nálezu Ústavního soudu, dne 13. 3. 2026, rozhodoval senát 7 To znovu o stížnosti Vladimíra Vituly proti nařízení výkonu trestu.

V té době již existovala námitka podjatosti vůči členům tohoto senátu, vznesená dne 27. 11. 2025.

Před rozhodnutím ve věci samé o ní nebylo rozhodnuto.

Senát 7 To dne 13. 3. 2026 přesto rozhodl ve věci samé, tedy o otázce s bezprostředním dopadem na osobní svobodu Vladimíra Vituly.

Co připouští současná judikatura Ústavního soudu

Naléhavý apel se neopírá pouze o kritiku postupu konkrétních soudců. PAS konfrontuje konkrétní procesní vývoj s judikaturou samotného Ústavního soudu.

Z rozhodnutí II. ÚS 2115/26 vyplývá, že soudce, vůči němuž směřuje námitka podjatosti, může podle § 31 odst. 1 trestního řádu nejprve sám rozhodnout, že není vyloučen.

V usnesení III. ÚS 1167/26 ze dne 19. 5. 2026 Ústavní soud současně uvedl, že samotné vznesení námitky podjatosti a priori nevylučuje možnost dotčeného orgánu rozhodnout ve věci samé ještě před rozhodnutím o této námitce.

PAS respektuje existenci této procesní konstrukce.

Ptá se však, kde se v takové konstrukci nachází okamžik skutečně nezávislé preventivní ochrany.

Co požaduje samotné plénum Ústavního soudu

PAS v apelu připomíná také stanovisko pléna Pl. ÚS-st. 58/23.

Plénum Ústavního soudu zde zdůraznilo, že pouhé subjektivní přesvědčení soudce o vlastní nestrannosti není dostatečnou zárukou spravedlivého soudního řízení. Nestrannost musí být posuzována také z objektivního hlediska.

Ústavní soud v této souvislosti připomněl známou zásadu:

„justice must not only be done: it must also be seen to be done“.

Podle pléna musí existovat objektivní a viditelné záruky, které vylučují rozumnou pochybnost o nestrannosti soudce.

Právě zde PAS formuluje jednu z ústředních otázek svého apelu:

Kde se nacházejí tyto objektivní a viditelné záruky v procesní konstrukci, v níž dotčený soudce nejprve sám rozhodne o své nepodjatosti, příslušný senát následně může dokonce rozhodnout ve věci samé a první institucionálně nezávislý přezkum proběhne až poté, co se rozhodnutí ve věci samé již vykonává?

Dřívější judikatura: nestrannost jako předpoklad

PAS poukazuje rovněž na nález III. ÚS 561/02 ze dne 16. 1. 2003.

Ústavní soud v něm označil rozhodování příslušným, a tedy zákonným soudem a soudcem za „neopominutelnou podmínku spravedlivého procesu“ a otázku zákonného soudce spojil se zajištěním nezávislosti a nestrannosti soudního rozhodování.

PAS netvrdí, že tehdejší případ a věc Vladimíra Vituly jsou skutkově či procesně totožné. Upozorňuje však na otázku preventivní funkce procesních záruk:

Podmínka, jejíž splnění je nezávisle přezkoumáno teprve poté, co již byla při rozhodování fakticky předpokládána, ztrácí svou preventivní funkci podmínky.

Blanketní stížnost byla ve spise – její avizované doplnění nikoli

Zvláštní část apelu se zabývá obsahem soudního spisu.

Podrobné odůvodnění stížnosti ze dne 27. 11. 2025, které obsahovalo také samostatnou námitku podjatosti vůči členům senátu 7 To – zejména vůči jeho předsedovi JUDr. Richardu Petráskovi –, se podle pozdějšího zjištění při nahlížení do spisu dne 13. 3. 2026 v soudním spise nenacházelo.

PAS proto senátu 7 To nepřisuzuje znalost konkrétního obsahu dokumentu, který ve spise nebyl.

Ve spise se však nacházela blanketní stížnost ze dne 31. 10. 2025 proti usnesení soudce JUDr. Michala Vacka ze dne 27. 10. 2025 o jeho vlastní nepodjatosti. V této stížnosti bylo výslovně oznámeno, že její odůvodnění bude následně doplněno.

Senát 7 To tak mohl ze spisu zjistit, že proti rozhodnutí týkajícímu se podjatosti soudce již byla podána stížnost a že její výslovně avizované doplnění se ve spise nenachází.

Proč je významný nález II. ÚS 1893/26

PAS v této souvislosti odkazuje také na nález II. ÚS 1893/26 ze dne 4. 8. 2026.

Tento nález se netýká Vladimíra Vituly.

Je významný proto, že Ústavní soud v něm shrnul svou již existující judikaturu týkající se blanketních stížností a avizovaných doplnění. Podle okolností musí orgán rozhodující o stížnosti před rozhodnutím ověřit, zda avizované doplnění nebylo včas doručeno orgánu, který vydal napadené rozhodnutí.

PAS proto pokládá otázku, zda chybějící avizované doplnění nemělo být v případě Vladimíra Vituly rozpoznatelným signálem k ověření úplnosti spisu a aktuálního procesního stavu před rozhodnutím s bezprostředním dopadem na osobní svobodu člověka.

Pozoruhodné je rovněž to, že nález II. ÚS 1893/26 se týkal jiného rozhodnutí téhož senátu 7 To. Ústavní soud v něm zrušil usnesení tohoto senátu ze dne 18. 6. 2026, sp. zn. 7 To 203/2026, poté co senát rozhodl o blanketní stížnosti, aniž vyčkal jejího výslovně avizovaného doplnění.

13. března: upozornění v 9:41, rozhodování od 10:00

Dne 13. 3. 2026 v 9:41 hod. Vladimír Vitula senát výslovně upozornil, že odůvodnění ze dne 27. 11. 2025 obsahuje dosud nevyřízenou námitku podjatosti vůči členům senátu 7 To, a požádal, aby bylo nejprve rozhodnuto o této námitce a teprve následně ve věci samé.

V 10:00 hod. začalo neveřejné zasedání.

V 10:10 hod. bylo ukončeno.

Podání ze dne 13. 3. 2026 tedy nebylo jediným procesním signálem o nevyřešené problematice podjatosti. Již samotný soudní spis obsahoval blanketní stížnost s výslovně avizovaným doplněním.

PAS z těchto skutečností nedovozuje samy o sobě osobní podjatost členů senátu. Považuje je však za významnou součást procesního kontextu, v němž bylo rozhodováno o otázce přímo související s osobní svobodou člověka.

Více než devět měsíců od vznesení námitky

Senát 7 To rozhodl o námitce vůči svým členům až dne 15. 7. 2026, tedy více než sedm a půl měsíce po jejím vznesení. Sám dospěl k závěru, že jeho členové nejsou vyloučeni.

Obhajoba proti tomuto rozhodnutí podala dne 27. 7. 2026 stížnost. Její podrobné odůvodnění bylo dne 25. 8. 2026 předloženo Vrchnímu soudu v Praze.

Ke dni 30. 8. 2026, tedy 276 dní od vznesení námitky dne 27. 11. 2025, nebylo podle informací dostupných PAS obhajobě doručeno rozhodnutí představující výsledek tohoto institucionálně nezávislého přezkumu.

Mezitím Vladimír Vitula dne 27. 7. 2026 nastoupil výkon trestu odnětí svobody.

Vzniká tak stav, který je jádrem apelu PAS:

Vladimír Vitula již vykonává trest odnětí svobody, přestože obhajobě dosud nebylo doručeno rozhodnutí představující výsledek prvního institucionálně nezávislého soudního přezkumu otázky, zda rozhodující senát splňoval požadavky kladené na nestranný soudní orgán.

PAS nezpochybňuje existenci opravného prostředku

PAS netvrdí, že právní řád neposkytuje opravný prostředek.

Zpochybňuje jeho praktickou účinnost jako prostředku preventivní ochrany základního práva.

Opravný prostředek, který teprve po rozhodnutí ve věci samé objasňuje, zda ti, kdo rozhodovali, vůbec směli z hlediska své nestrannosti rozhodovat, nestrannost kontroluje.

Nemusí ji však zajišťovat preventivně.

Rozdíl mezi následnou kontrolou a preventivní zárukou nabývá zvláštního významu tam, kde důsledkem soudního rozhodnutí není pouze majetková újma nebo povinnost hradit náklady řízení, ale zbavení osobní svobody člověka.

Kárné řízení proti členům senátu 7 To

Apel připomíná také další okolnost procesního kontextu.

Pouhé čtyři dny před rozhodnutím senátu 7 To ze dne 13. 3. 2026 podal spolek Šalamoun opětovně podnět k podání kárného návrhu v souvislosti s postupem tohoto senátu.

Tento podnět nezůstal bez následku. Městský soud v Praze následně dne 11. 8. 2026 podal Vrchnímu soudu v Praze jako soudu kárnému návrh na zahájení kárného řízení se členy senátu 7 To v souvislosti s věcí Vladimíra Vituly vedenou pod sp. zn. 7 To 333/2025.

Kárné řízení je vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ds 2/2026 a podle informací dostupných PAS dosud nebylo skončeno.

PAS výslovně zdůrazňuje, že z existence tohoto podnětu ani kárného řízení nedovozuje podjatost členů senátu. Okolnost je však významná pro časový a procesní kontext případu: pochybnosti a výhrady týkající se postupu senátu 7 To nevznikly až následně jako reakce na jeho rozhodnutí ze dne 13. 3. 2026.

Co PAS žádá

PAS nežádá předsedu Ústavního soudu, aby zasahoval do konkrétního soudního řízení nebo ovlivňoval rozhodování některého ze senátů či soudců Ústavního soudu.

Naléhavý apel má jiný účel.

PAS žádá, aby byla institucionálně reflektována otázka praktické účinnosti práva na nestranného soudce, zejména vztah mezi možností soudce rozhodnout o vlastní nepodjatosti, možností rozhodnout ve věci samé ještě před nezávislým přezkumem této otázky, následným opravným prostředkem a preventivní funkcí práva na nestranný soud v případech bezprostředně zasahujících do osobní svobody.

PAS považuje tuto otázku za významnou nejen pro Vladimíra Vitulu, ale také pro důvěru veřejnosti v praktické fungování procesních záruk právního státu.

Institucionální krok PAS

Naléhavý apel byl dne 30. 8. 2026 adresován předsedovi Ústavního soudu JUDr. Josefu Baxovi.

Na vědomí je podání zasláno rovněž prezidentu České republiky Ing. Petru Pavlovi, M.A., a ministru spravedlnosti JUDr. Jeronýmu Tejcovi.

PAS tímto postupem neusiluje o zásah politické moci do soudního rozhodování.

Jeho účelem je dokumentovat konkrétní případ, otevřít obecnější ústavněprávní otázku a umožnit, aby se s ní seznámili představitelé institucí, jejichž působení souvisí s fungováním právního státu v České republice.